Cenu Lukáše Vítámváse bych rád získal i příští rok, ale bude to těžké, říká její čerství držitel Lukáš Čeloud

Cena Lukáše Vítámvás určená nejlepšímu hráči na vozíku poznala v letošním roce již třetího majitele. Po Michalu Kissovi a Jiřímu Fučíkovi se třetím držitelem této vzácné trofeje stal Lukáš ČELOUD.

Rozhovor s čerstvým držitelem této cenné relikvie probíhal trochu netradičně přes ICQ, Na žádost o rozhovor přišla po chvíli rychlá reakce. „Jasně“, zněla odpověď. Netradiční rozhovor tak mohl začít.

„Kdy jsi vlastně poprvé začal hrát Stiga hokej?“ zněla první otázka, kterou jsem naklapal do klávesnice. „Když bylo v roce 2004 mistrovství světa v hokeji, dostali jsme domů Stigu“, vzpomíná Lukáš na své začátky s touto zajímavou hrou. „Dost jsme to s bráchou hráli, ale po nějaké době se nám hokej rozbil“, vzpomíná na bitvy se svým sourozencem. „Ke Stiga hokeji jsem se zase vrátil až na Kociánce“ vybavuje si, kdy vlastně skončila nucená pauza.

První turnaj, který odehrál byl loňský VÍTÁMVÁS CUP, „Moc se mi nedařilo“, vzpomíná. „Nebyl jsem tak zkušený, neodehrál jsem tolik těžkých zápasů“, snaží se najít příčiny proč to před rokem příliš nevyšlo. „Skoro všechno jsem prohrál a dostal jsem se do druhé nejhorší skupiny“ rekapituluje. „Ale načerpal jsem nové zkušenosti a turnaj jsem si užil“ hledá ve svých vzpomínkách něco pozitivního.

V letošním roce však šla Lukášova výkonnost strmě vzhůru. „Čím to?“ zajímám se. „Určitě tím, že jsem hrál více těžkých utkání jak ve škole tak na Kociáne. Například s Tomášem Pětníkem, Milanem Zemanem, ten hraje opravdu dobře a zaslouží si uznání. Pak je tam Kamila, doufám, že jí už taky porazím. S Dušanem jsou to také super zápasy a pak je tam taky „Loupežník“ (Tomáš Babický - pozn. redakce), na kterého se mi podařilo najít účinnou zbraň“, porovnává sílu svých nejčastějších soupeřů. „Naučil jsem se nové věci a zlepšil jsem se v zakončení v čemž bych chtěl pokračovat“ povídá cílevědomě. V letošním ročníku Vítámvás Training League obsadil navzdory malému počtu účastí vynikajíc páté místo. „Určitě bych chtěl v příštím roce chodit na kroužek víc“, dává si za cíl. „Bude taky záležet na tom, jak mi půjde škola. Od toho se bude všechno odvíjet“ nezapomíná na školní povinnosti.

Lukáš Čeloud.

Své dovednosti s šesti táhly piloval také v soutěži odehrávající se na pavilonu „B“ v Brně na Kociáne. „Hrál jsem tam turnaj dvojic společně s Jirkou Fučíkem“ prozrazuje jméno svého parťáka, mimochodem loňského držitele ceny Lukáše Vítámváse. „Turnaj probíhá tak, že hraje každý s každým a pak se sčítají body obou hráčů“, prozrazuje zajímavý systém soutěže. „Nakonec jsme skončili na třetím místě“říká borec s přezdívkou „Čeloudek“. „Pak jsme hráli ještě turnaj jednotlivců, ale ten jsem nemohl dokončit, protože jsem skončil ve škole dřív“, objasňuje čerstvý absolvent jednoho z oborů.

Naše chatování pomalu směřuje k letošnímu VÍTÁMVÁS CUPu. „Nejraději vzpomínám na semifinále s Martinem Hladkým“, vybaví se mu okamžitě nervy drásající bitva se soupeřem z Elpisu o místenku do finále, kam se probojoval ze třetí výkonnostní skupiny. „Vyhrál jsem první zápas, ale pak jsem prohrál dvakrát v prodloužení“ promítá smolný průběh série. „Bylo to ale super, mělo to výbornou atmosféru, skoro jako na Kometě“, povídá zaníceně právě velký fanda modrobílé šlechty. „Myslím, že právě atmosféra pomohla soupeři k postupu do finále“, hledá příčiny proč to nakonec nevyšlo. „Docela mě to mrzelo, že to nevyšlo. Myslím, že jsem měl na to ho porazit. Potom jsem prohrál druhej zápas, což mě srazilo psychicky dolů a ve třetím rozhodujícím zápase už byl o kousek lepší“, uznává nakonec sportovně sílu soupeře. „Kdyby tam byl větší klid, tak ty zápasy vypadaly jinak, ale to je kdyby“ vrací se ještě jednou k bouřlivé kulise, jenž celou sérii provázela. „Víc mě mrzí, že jsem se nedokázal dostat do té nejlepší skupiny hned po profi hráčích, protože si myslím, že jsem na některé hráče z té skupiny měl“, je si jistý Lukáš. „Některé normálně porážím nebo s nimi hraju vyrovnaně, ale můžu si za to sám, že jsem se tam nedostal, během turnaje. Ztratil jsem dost bodů s hráči, které porážím“, je až zbytečně příliš sebekritický ke svému výbornému výkonu. Nakonec se Lukášovi podařilo získat „alespoň“ pohár za třetí místo, když si poradil s Martinem Jankem v celkovém součtu 2 : 0 na zápasy. Kromě třetího místa ve výkonnostní skupině „B“, však získal jednu z nejhlavnějších cen, jenž je během turnaje udělena. Stal se totiž nejlepším vozíčkářem v turnaji a získal tak cenu Lukáše Vítámváse. „Ta cena mě moc potěšila a vážím si jí! Je to další důkaz mého zlepšení“, je si Lukáš vědom. „Má čestné místo v pokojíku na poličce stejně  jako pohár za třetí místo“, prozrazuje, kde se nachází jeho malá síň slávy.

Lukáš Čeloud bojuje v semifinále "B" skupiny VÍTÁMVÁS CUPu 2010 s Martinem Hladkým

„Rád bych jí získal i příští rok, ale bude to moc těžké, protože soupeři se zlepšují a to všichni i ti na vozíku“ , má jasno. „Cíl pro příští rok,je jasný, dostat se do druhé nejlepší skupiny hned vedle profíků“ neklade si Lukáš malé cíle. Uvidíme, zda se mu je podaří naplnit.