Milan ZEMAN: Dostal jsem se do toho a pak už to šlo samo

Milan ZEMAN se aktivně zapojil do turnaje ve stolním Stiga hokeji v Pardubicích, který pořádá česká asociace Stiga games. A rozhodně na turnaji neudělal ostudu. Ve své skupině obsadil krásné čtvrté místo. Jak na něho turnaj ve městě perníku zapůsobil? Na to jsme se ho zeptali v rozhovoru pro webové stránky VÍTÁMVÁS CUPu.

Milane, ty jsi se zúčastnil turnaje ve stolním Stiga hokeji v rámci Českého poháru v Pardubicích. Jaké jsou tvoje pocity z tohoto turnaje?

O tomhle turnaji jsem se dozvěděl od Michala Ptáčka asi čtyři dny před začátkem. Dlouho jsem váhal, zda se mám turnaje zúčastnit, či ne. Nakonec jsem se rozhodl, že si udělám výlet a na turnaj pojedu.  Nevěděl jsem ale, co mám od tohoto turnaje očekávat.

Nelituješ tedy toho, že jsi se turnaje zúčastnil?

Rozhodně nelituji! Byl jsem rád, že jsem si mohl zahrát a poznat nové přátele.

Připravoval jsi se na tento turnaj?

Já jsem se na tento turnaj nijak zvlášť nepřipravoval, Stiga hokej jsem naposledy hrál v červnu 2007 v rámci VÍTÁMVÁS CUPu. Od té doby jsem nehrál, takže jsem vůbec nevěděl, jak to půjde, ale nakonec jsem se do hry rychle dostal. Po pár zápasech už to šlo samo.

Splnil tedy turnaj tvoje představy?

Den před začátkem turnaje jsem se dozvěděl, že pokud si zaplatím startovné, mohu se do turnaje aktivně zapojit. Rozhodl jsem se tedy, že to zkusím. Nevěděl jsem ale, kolik bude na turnaji účastníků… Jel jsem tam s tím, že si zahraji nějaký zápas a uvidím, jak to dopadne.

Mohl bys porovnat VÍTÁMVÁS CUP a právě skončený turnaj v Pardubicích?

Včera mi hra ve stolním hokeji ukázala něco nového. Na tenhle styl jsem nebyl vůbec zvyklý. Vítámvás Cup je sice trošku jinde, ale má také svoji úroveň. Pardubický turnaj byl výjimečný v tom, že si tam každý mohl zahrát s profesionály a měl šanci hrát více zápasů. Když to nevyšlo, nemusel být účastník zklamán, protože pak po obědě mohl hrát i s těmi, kteří se mu vyrovnali. Ten systém mě velmi překvapil a zavedl bych i něco podobného v našem turnaji. Hráčů sice nemáme tolik, ale je dobré hrát o něco. Rozlosují se skupiny a slabší tuší, že se z ní nedostane a moc se nesnaží. Potřebujeme hráče motivovat a dát jim i prostor něco ukázat. Bylo by dobré udělat pak i skupinu těch, kteří nepostoupili...

Dobře. Můžeš nám tedy říct, kolik jsi na turnaji odehrál utkání a jak si s nimi spokojený?

Překvapil mě už samotný počet účastníků, kterých bylo 82. S tak velkou účastí jsem vůbec nepočítal. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin po dvaceti hráčích, respektive jednadvaceti. Každý hrál s každým, ať byl slabší, nebo silnější. To bylo dopoledne, odpoledne jsme pak byli rozděleni do skupin podle výkonnosti od nejlepších (v uvozovkách) po nejhorší. Já jsem patřil do té „nejhorší“ skupiny, ale vůbec se za to nestydím, protože zahrát si proti takovým soupeřům je pro mě čest. Člověk nikdy neví, kdy se mu taková příležitost znovu naskytne. Každý zápas měl svoje kouzlo. Vůbec mi nevadilo, když jsem prohrával, věděl jsem, že to nebudu mít lehké. Dával jsem si za cíl vždycky vstřelit jeden, dva góly… Někdy se to nepovedlo, někdy se to povedlo…. V té odpolední fázi už jsem byl takový klidnější. Věděl jsem, že soupeři nebudou tak těžcí a že si budu moct zahrát kvalitní hokej s těmi, co jsou na mé úrovni.

Jak se cítíš po tak náročné porci zápasů?

Cítím se unaveně. Přece jen jsme absolvovali dlouhou cestu. Hrál jsem hodně zápasů, ale jsem nadmíru spokojen. Našel jsem tam spoustu kamarádů… Mám teď trošku jiný názor na Stiga hokej než doposud.

Zúčastníš se i dalších turnajů v rámci Českého poháru?

Já jsem si na konci tohoto turnaje řekl, že bych rád zkusil absolvovat ještě nějaký další,

pokud se nebude konat příliš daleko od  Brna. Musím ještě dodat, že kdyby se mnou nejeli Pavel Žahourek a Michal Ptáček, tak bych za prvé v Pardubicích ani netrefil na místo a za druhé bych tam neměl dva kamarády, kteří mě výborně podporovali.