Milan ZEMAN: Strměchy? Byla tam výborná parta!

Milan ZEMAN: Strměchy? Byla tam výborná parta!

Milan ZEMAN. Muž, který rád poznává nové lidi a nové přátele. Muž, jenž se vydal na cestu do Strměch u Pelhřimova, aby si po dvou měsících zahrál svojí oblíbenou hru. „Dnes mám povídavou náladu,“ říkal ještě před zahájením rozhovoru. To se nakonec potvrdilo.

 

Milane, jaké jsou tvé dojmy ze Strměch?
 

Výborné! Jen škoda, že jsem tam byl pouze na poslední dny. Příště to musím napravit. Jinak jsme byli výborná parta a moc rád na všechno vzpomínám. A těší mě, že to nebylo jen o tom turnaji.

 
O čem ještě?
 

Byl jsem rád, že jsem mohl opět vidět Tibora, Any a Anežku a poznat další skvělé lidičky! Zahráli jsme si i stolní tenis, karetní hru Bang, další hru Kontakt a absolvovali i jiné zajímavé akce. Hned první den jsme jeli společně s Tiborem, Any a Anežkou do Pelhřimova něco nakoupit na víkend, abychom doplnili zásoby. Největším zážitkem bylo hledání buchtiček na sobotní oběd (buchtičky se šodó)... Město Pelhřimov nebylo dostatečně připravené. Nakonec se nám ale podařilo je sehnat a byli jsme spokojeni.

Poté, co jsme přijeli z města, začali jsme chystat oběd. V plánu byla pizza. Každý si ji zdobil dle libosti a pak snědl. Všem chutnala, takže spokojenost byla veliká.

 

Ty jsi pro Tibora a spol. chystal překvapení. Jaké?

 

Překvapení se nakonec nekonalo. Původně mělo spočívat v tom, že do Pelhřimova dorazím již v pátek dopoledne, namísto původního plánu, který zněl, že přijedu v odpoledních hodinách. Tibor mi však večer před odjezdem psal smsku, jestli přijedu, jak jsme se domlouvali, a jestli s tím má počítat. Radši jsem mu napsal, že přijedu dopoledne. Ráno jsem vyjížděl vlakem po sedmé hodině a do Strměch jsem se dostal přes Jihlavu po půl jedenácté. Cesta byla dobrá a byl jsem rád, že tam na mě čekali. Bez nich bych to určitě přejel.

 

Určitě jste zažili spoustu legrace. Na kterou příhodu nejraději vzpomínáš?

 
 
 

První akci jsem už tak trochu popsal (buchtičky). V průběhu celého pobytu jsme hráli jednu hru s jasnými pravidly. Vzali jsme si kolíček na prádlo a měli jsme ho nosit stále při sobě někde připnutý, a to po celý den i noc. Kdo kolíček ztratil nebo zapomněl, musel se převléknout do zajímavého oblečku a běžet na konec Strměch a zpátky. Nejvíce šancí samozřejmě dostal Tibor, kterému se to nejspíš zamlouvalo a běžel několikrát do týdne. Já měl štěstí, že jsem nosil kolíček stále u sebe a nemusel jsem běžet. Pouze jednou jsem běžel pro zábavu s Tiborem a ostatními.

 
 

Pojďme k samotnému turnaji. Jakým systémem se hrál?

 

Turnaj byl na programu v sobotu od desíti hodin. Tibor byl hlavní pořadatel, takže měl veškerou organizaci pod palcem. Nejprve se hrála soutěž Knock-out, která spočívala v tom, že nalosovaná dvojice hrála způsobem „náhlé smrti“ (tj. kdo dal gól, postupoval). Poté přišla na řadu čtyřčlenná družstva sestavená na místě. Po výborném obědě se rozběhl samotný turnaj. Účastníci byli rozděleni na dvě skupiny po desíti. Každý hrál s každým ve své skupině, čtyři hráči postupovali do play off, další tři do skupiny o 9.-14.místo a poslední tři do skupiny o 15.-20.místo.

 

Jakým způsobem se hrála soutěž družstev?

 

Byla sestavena čtyři družstva po 6 členech (z toho byli vždy dva náhradníci, kteří se střídali). Každé z družstev si vymyslelo název, pod kterým bude hrát. Hrálo se systémem každý s každým. Např. všichni účastníci dané skupiny se utkali se všemi účastníky další skupiny. Když určitý člověk vyhrál, připsal si bod pro své družstvo, při remíze se body nepřipisovaly, při prohře připadl bod soupeři.

 
 

Jaký název mělo tvoje družstvo?

 

Naše skvělé družstvo se jmenovalo Opilej králík.

 

Když bys měl turnaj porovnat například s Vítámvás cupem, jak by srovnání dopadlo?

 

Nedokážu srovnávat. Každý turnaj je něčím specifický. Vítámvás cup je turnaj, který spojuje, mají zde možnost zahrát si všichni žáci, které tahle skvělá hra baví. Zásluhou organizátorů mohli být letos pozváni hráči, kteří vnesli do našeho turnaje novou jiskru. Díky Vítámvás cupu jsem více poznal své kamarády z BSE České Budějovice a mohl jsem s nimi být ve stálém kontaktu. O prázdninách jsem od nich dostal pozvání do Strměch, kde se uskutečnil turnaj hráčů hlavně z Budějovic a Pelhřimova. I tento turnaj přinesl víc než jenom sportovní zážitky. Velmi oceňuji ČP (Český pohár), kterého se účastní hráči z celé ČR. Já osobně jsem se zatím účastnil jednoho z nich, a to v Pardubicích. Mám v plánu letos navštívit co nejvíce turnajů.

 

Jsi spokojen s výkony, které jsi předvedl na turnaji ve Strměchách?

 

Na první pohled by se zdálo, že jsem zklamal výsledkově, ale opak je pravdou. Sice jsem spoustu zápasů prohrál, ale když se podíváme na výsledky blíže, zjistíme, že např. s Any jsem dvakrát prohrál pouze o gól (2-3,1-2), s Tiborem jsem v soutěži družstev dopadl smírně 2-2, v přípravě to byla dokonce výhra nad Anežkou 5-2, takže za výkony se nemusím zas tak stydět. Předvedl jsem to, co ve mně je. Navíc jsem získal druhé místo v kategorii nováček turnaje, takže nakonec mohu svoje výkony hodnotit kladně.

 

Jaká byla konkurence?

 

Byli tam hráči, kteří hráli Stiga hokej poprvé, pak ti, co trénují pravidelně ve svých klubech, a moje maličkost, která naposledy hrála na Vítámvás cupu v červnu.  Kdybych trénoval, mohl bych pomýšlet i na lepší umístění. Bohužel, zatím tu nejsou takové podmínky na trénování, ale doufám, že se to třeba časem zlepší.

 

Dostal jsi cenu pro druhého nejlepšího nováčka. Co pro tebe znamená?

 

Je to pro mě velká pocta a jsem moc rád, že jsem na turnaji mohl být. Samozřejmě je to výzva do budoucna dále se zlepšovat.

 

Co jsi obdržel za toto ocenění?

 

Každý z účastníků dostal věcné ceny a za výše uvedené umístění jsem získal krásné těžítko.

 

Nelituješ tedy, že ses do turnaje zapojil?

 

Vůbec nelituji. Byla tam skvělá parta a jsem rád, že to není jen o turnaji, ale i o poznávání nových lidí.

 

Dobře. Děkuji za rozhovor.

 
Můžu ještě něco?
 
Určitě.
 

Po turnaji jsme rozdělali oheň a opékali kuře, špekáčky, brambory. Seděli jsme u ohně a vykládali historky ze života. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se zúčastnili Strměchiády 2008. Těším se na všechny další, stejně úspěšné akce. Mám vás všechny moc rád a vážím si toho, že můžu být s vámi. Touhle cestou pozdravuju i Marušku, která se bohužel turnaje nezúčastnila.

Tomáš Pětník