Novoroční exkluzivní rozhovor s Jaromírem Jágrem!

Doslova nemožné se podařilo v minulých dnech jednomu ze členů organizačního výboru Vítámvás cupu Jaroslavu Mrkosovi. Při návštěvě Kladna, kde má Jarda Mrkos svoji babičku, neodolal a navštívil extraligové střetnutí domácího Kladna s Pardubicemi. Toto střetnutí si nenechal ujít ani sám velký Jaromír Jágr, jenž si na utkání odskočil v rámci své krátké vánoční dovolené. Jarda Mrkos chtěl být odmalička sportovním novinářem, a proto se rozhodl, že se po utkání pokusí na Jágra počkat a položit mu pár otázek. Nejprve se velký Jaromír musel prodrat davem lovců autogramů a posléze narazil na zástupce sedmé velmoci. „Jardo, deník Blesk, můžeme pár otázek týkajících se tvého vztahu s Innou Pluhajkovou?“ „Ne,“ odsekl stroze Jágr. „Jardo, tady Jarda, mohl bych ti položit pár otázek?“ozvalo se z hloučku novinářů. „Jarda? To je dobrý jméno, pro ně mám slabost. Pojďme na to,“ řekl náhle Jágr.

Jardo, hrál jsi někdy Stiga hokej?     

Stiga hokej? To je takový to, jak se to šmrdlá s těma panďulákama? 

Jasně, že hrál! Poprvý snad na turnaji ve Švédsku, když mi bylo asi patnáct… Ty Švéďáci v tom byli strašně dobří. Táta mi pak koupil Stigu k osmnáctinám. Ale musel jsem mu za to udělat tisíc sklapovaček. To byla dřina. To ti řeknu….

A jak ti Stiga vlastně jde? 

Dobře! To je přece jasný! Vždycky když něco hraju, chci v tom bejt nejlepší! A je mi jedno, jestli hraju Člověče nezlob se nebo finále Stanley cupu! Víš, co je pro Stigu nejdůležitější?

Rychlý ruce! A ty já mám sakra rychlý. Proto jsem byl v NHL tak dobrej a pro Stigu jsou ruce taky strašně důležitý!

Hráli jste Stigu taky mezi spoluhráči? Třeba v reprezentaci?

To si piš, že hráli! Třeba v Naganu… To jsme měli takovou partičku, ve které jsem byl já, Guma (Jiří Šlégr – pozn. redakce), Hašan (Dominik Hašek – pozn. redakce) a nebožtík Ivan Hlinka. Mladí pořád hráli Play Station, ale my čtyři hráli Stigu.

Jak zápasy probíhaly?

Byly to vždycky velký bitvy! Třeba Jirka Šlégr… Ten to hrál strašně silově. Vždycky do toho hrozně bušil. Při každým zápase ohnul minimálně dvě tyčky. (směje se)

No jo, Hašan… Jakej byl v bráně, tak hrál i Stigu. Bylo to strašně těžký mu dát góla. Ten jeho postřeh se projevoval i při hře.

Hráli jste jen tak nebo o něco?

Vždycky jsme o něco hráli! Bez toho to přece nejde, ne? Většinou jsme hráli o večeře v Suši baru. Nejvíc platil asi trenér Hlinka… Na Stigu už byl přeci jenom pomalejší. (usměje se)

No jo, Rusáci! Ti nás za chvilku schlamstnou všechny. Myslijou si, že maj nejvíc peněz, tak můžou všechno. Poslední otázku, prosím tě. Jedeme s Čužákem (kamarád Luboš „Čužák“ Rys – poznámka redakce) ještě do kasina.

Slyšel jsi někdy o Vítámvás cupu?

Jo. Marian Jelínek mi říkal, že jste ho kontaktovali… Je to prý pojmenovaný po velkým hokejovým fanouškovi… Rád bych se přijel podívat, uvidíme, jestli nebudu po mistrovství světa moc unavenej a jestli mě Inna pustí.