Ředitelka VÍTÁMVÁS CUPu Mgr. Ludmila JELÍNKOVÁ: Stiga hokej mě doslova nadchl!

Po delší době Vám opět přinášíme rozhovor, ve kterém jsme tentokrát vyzpovídali ředitelku VÍTÁMVÁS CUPu Mgr. Ludmilu JELÍNKOVOU, která patří mezi velké sportovní nadšence.

Víme o vás, že jste velká sportovní fanynka. Kde se ve vás vzal takový zájem o sport?

Zřejmě zapracovaly zákony dědičnosti. Můj tatínek nevynechal žádný fotbalový či hokejový zápas. Když mi byly čtyři roky, začaly se objevovat první televizory a s nimi i první sportovní přenosy. Jedinou televizi v široširém okolí vlastnil tehdy náš soused. Při hokejovém utkání se u něj sešli všichni chlapi z ulice a já. Nikdo mě nedokázal odtrhnout. A to mi slibovali největší dobové dětské pochoutky - deštníček a mejdlíčko.

Jaký jste vlastně fanoušek? Patříte mezi ty, kteří vše prožívají nebo snášíte sport v klidu?

Prožívání je slabé slovo. Pokud probíhá důležité utkání, změním se v nekontrolovatelného šílence. Ani nemohu veřejně přiznat, co provádím a jaké výrazy volím. Jak už to bývá, nadšení se střídá se zklamáním. Při památném gólu Davida Moravce jsem zlomila botu. A kdybyste se na mě podívali po utkání s Řeckem na minulém Euru nebo po letošním hokejovém zápase se Švédy, usuzovali byste podle mého stavu a obličeje, že přinejmenším vyhořela škola.

Navštěvujete sportovní klání přímo na stadionu, nebo si vše raději vychutnáte v pohodlí    domova?

Jako mladá jsem občas vyrazila na fotbalový stadion. Když jsem měla malé děti, už to nešlo. Nyní mám zase strach z rozdivočelých fanoušků a taky mi opravdu více vyhovuje klid domova. Ovšem do nějaké hospůdky či kavárny zajdu ráda i dnes. Právě přemýšlím, kam se vydám letos na některé zápasy mistrovství Evropy. Na veřejnosti sice musím poněkud krotit své emoce, ale společně sdílená atmosféra je k nezaplacení.

Jaký je váš nejsilnější sportovní zážitek?

K běžným zajímavým sportovním zážitkům patří např. seznámení se s primářem porodnice, který jediný kouká na hokejové utkání, zatímco ostatní maminky neoblomně trvají na  Ženě za pultem, či noc strávená minulé prázdniny s recepčním jednoho pražského hotelu - samozřejmě u televize a u MS 20. (Co máte také v zoufalství dělat, když je to jediný člověk na Arbesově náměstí, který v noci myslí na fotbal a zároveň má ČT4 SPORT ?) Ale opravdu nejsilnějším sportovním zážitkem jsou památná utkání se Sovětským svazem v roce 1969. Ta společná radost, to, jak chodím po ulicích, pořád dokola kolem stejných domů, kolem těch, kde je napsáno: 2:0 a 4:3, to se nedá nikdy zapomenout. Ještě dnes, když procházím rodným Juliánovem, vidím ty nápisy před sebou a pamatuji si místa, kam se psalo - křídou, barvou ... To byl ovšem zároveň zážitek politický. K nádherným sportovním prožitkům patří Bělehrad, Nagano...

Věnovala jste se třeba v mládí nějakému sportu aktivně?

Za mlada jsem hrála rekreačně, ale dosti intenzivně vybíjenou, tenis a fotbal. Tělocvik byl mým oblíbeným předmětem. Sport mi přinesl i zranění - otřes mozku a dodnes vykloubené rameno. Moc mě mrzí, že dnes už nemám na sportování tolik času, snad v důchodě ...

Pojďme k VÍTÁMVÁS CUPu a ke Stiga hokeji obecně. VÍTÁMVÁS CUP čeká třetí ročník. Jak se na něj těšíte a co od něj očekáváte?

Těším se moc - na nové zážitky, nová setkání, napínavé zápasy. Na to, že zase po roce něco pěkného společně prožijeme. Očekávám, či tuším, že organizace bude ještě dokonalejší a systém turnaje ještě propracovanější. Celoroční snahy organizačního týmu, které se snažím sledovat, tomu napovídají.

Již třetím rokem jste ředitelkou turnaje. Je to náročná funkce?

Ne, není. Snažím se občas pomoci organizačnímu týmu nějakou drobností, propagací, opravou textu apod. Trochu mě straší oficiality, doufám, že jich po mně nebudete moc chtít.

Jak se vám líbí samotná hra? Nesvrbí vás při pohledu na hru ruce?

Hra mě přímo nadchla. Donedávna jsem znala jenom zastaralý stolní fotbal. Stiga hokej je rychlý, svěží, napínavý ... Z dálky vypadá velmi jednoduše. Když jsem si ale minulý rok hru poprvé zkusila, zjistila jsem, že je (alespoň pro mě) velmi náročná na motorickou koordinaci. Vůbec se mi nedařilo, asi vzhledem k mému věku. Já se ale nevzdávám a doufám, že v budoucnu budu mít více času na trénink a že zvládnu alespoň základy. Ruce mě opravdu svrbí, nedokážu dlouho koukat, do všeho se hrnu, hra mě baví, i když mi vůbec nejde.

Turnaj se nezadržitelně blíží. Co byste vzkázala potencionálním hráčům, kteří dosud váhají, zda se do turnaje přihlásit?

Rozhodně bych všem doporučila sebrat odvahu a přihlásit se. Kdo chce alespoň někdy zasáhnout do napínavého děje, pobavit se, najít inspiraci k zajímavé činnosti, nebude zklamán, i když třeba prohraje. A ten, kdo se na hru necítí, může přijít alespoň fandit. Zjistí, co všechno se dá vymyslet a zorganizovat, jak se dá trávit čas i bez počítače a televize.

Děkuji za rozhovor.