Velké ohlédnutí za VÍTÁMVÁS CUPem 2013, je tu!

Již po osmé se na konci školního roku uskutečnil turnaj ve stolním Stiga hokeji s názvem VÍTÁMVÁS CUP. Na počest Lukáše Vítámváse - bývalého studenta Střední školy F. D. Roosevelta, se v krásné aule této školy konal dvou denní maraton zápasů v této stolní hře. Ten s letopočtem 2013 odstartoval v úterý 25. června krátce po deváté slavnostním zahájením.

 

Začalo se v kulturním duchu. Se svojí první písní vystoupila půvabná mladá zpěvačka Kamila Kopečková, zpívající kupříkladu v Městském divadle Brno či v Národním divadle Brno. Tóny její první skladby, nalily do auly tu správnou sváteční atmosféru. Poté už se moderátorského žezla chopil Michael Svoboda. V tu chvíli se na plátně rozjela upoutávka turnaje, jenž chvíli poté oficiálně zahájila paní ředitelka Střední školy F. D. Roosevelta Ing. Miroslava Zahradníková. Měla k tomu po svém boku ještě hned dva muže. Statutárního zástupce školy pana Ing. Petra Konvalinku a ředitele Centra Kociánka pana Mgr. Tomáše Komárka.

 

Po úvodní formulce se vyhlašovala celoroční soutěž ve Stiga hokeji, pod názvem Vítámvás Training League (VTL), probíhající v prostorách školy každé úterý. Oceněni byli tři nejlepší žáci školy, v pořadí: 1. Lukáš Čeloud, 2. Pavel Koudelka, 3. Lukáš Vintr. Absolutní vítězkou ze všech zúčastněných, se stala žena Kamila Špičáková. Všichni obdrželi z rukou patrona turnaje Dušana Vítámváse pamětní medaile. Zatímco ocenění zaujali svá místa v hledišti, Dušan Vítámvás zůstal, aby připomněl, proč turnaj pojmenovaný po jeho synovy vlastně vznikl. Slova jsou v tomto případě mnohdy zbytečná, proto se na plátně objevila fotografie samotného Dušanova syna Lukáše a rovněž Zdeňka Holčapka, který zemřel v loňském roce a i on se řadil mezi velké vyznavače této stolní kratochvíle. Dojemnou chvíli ještě přikrášlila neméně dojemná píseň od zpěvačky Kamily Kopečkové.

Zpěvačka Kamila Kopečková rozezpívala při slavnostním zahájení zaplněnou aulu.

 

Potlesk mířící kamsi k obláčkům, vystřídal záhy další, tentokráte pro Martina Grose. Ten byl vyhlášen jako "Skokan roku". Stiga hokej předtím příliš neovládal, ovšem během roku se jej naučil opravdu parádně. Nasbíral spoustu pohárů a ocenění, za což sklidil potlesk mnoha desítek dlaní v aule.

 

Svůj prostor dostali samozřejmě i zástupci pozvaných škol a sportovních oddílů města Brna. Ti všichni s námi absolvovali sedm cest po brněnských základních školách. A bylo proto logické, že nemohli chybět při slavnostním shledání v rámci hlavního turnaje.

 

V časovém harmonogramu slavnostního zahájení už pak zbývalo jen připomenout si účast tělesně postižených hráčů na Mistrovství republiky ve Stiga hokeji. Třešničkou na samotný závěr slavnostní ouvertury bylo uvedení Jiřího Šťastného do síně slávy VÍTÁMVÁS CUPu. Tento dlouholetý kouč ragbistů Dragons Brno, přijal toto ocenění, jako druhý v pořadí po hokejové legendě Vladimíru Nadrchalovi. Jemu i všem ostatním, zatančila ještě školní taneční skupina PROČ NE - FREE, jenž definitivně uzavřela slavnostní zahajovací dekorum.  

Dlouholetý kouč ragbistů Dragons Brno, pan Jiří Šťastný, byl uveden do síně slávy turnaje VÍTÁMVÁS CUP.

 

Než se nachystaly hrací stoly, bylo dostatek času ukořistit nějaký ten podpis od pozvaných sportovních osobností. Kromě autogramu s věnováním či bez něj, došlo na prohození pár vět se sportovci na všechna různá témata.

 

Stranou nezůstal ani Stiga hokej. Důvod byl jasný, zbývalo už jen pár minut do úvodního bully. Na programu byla hra v základních skupinách. Na čtyři desítky hráčů, obdrželo papírky, jimž vévodilo vlastní jméno a pod ním následovala jména soupeřů. V každé skupině se objevil jeden z hráčů protřelých z minimálně republikových turnajů, pořádaných Českou asociací Stiga Game. Ovšem i ve zbylé části startovního pole, bychom našli zkušené umělce z táhly.

 

Start základních skupin měla na povel moderátorská dvojice, ve složení Michal Ptáček a Tomáš Pětník. Ještě zkontrolovat nastavení časomíry, narovnat pokřivená táhla, potřást si rukou se soupeřem a aula se rázem mění v mraveniště, kdy se každý hráč soustředí jen na svůj výkon.           

Zástupci sportovních oddílů rozhodně nezůstali stranou a společně se dali do hraní Stiga hokeje. 

 

Ve skupině "1" se to ponejvíce dařilo Filipu Hamáčkovi. Filip byl jedním z kvarteta pozvaných hráčů. Nedávno se dokonce zúčastnil Mistrovství světa v Norském Stavangeru. Nebylo proto divu, že Filip prošel skupinou hravě. Devět duelů = maximální počet dvaceti sedmi získaných bodů. Tato rovnice poněkud nevyšla druhému v pořadí Jiřímu Junkovi. Byl o tři bodíky v minusu. Třetí patro patřilo Lukáši Čeloudovi. Několikanásobný držitel ceny Lukáše Vítámváse, pro nejlepšího hráče na vozíku turnaje VÍTÁMVÁS CUP v minulosti, nestačil jen na první dva jmenované. Zbylá část vyzyvatelů již hledala recept na Lukášovu taktickou hru marně.

 

Skupina "2" měla na svém vrcholku vítěze pro změnu celého loňského ročníku turnaje. Adam Zielinský, se mohl stát historicky prvním hráčem, který své vítězství dokáže obhájit. Podle výsledků v základní grupě, se dalo odtušit, že tento cíl rozhodně není nereálný. Vizitka nebyla poskvrněna žádným škraloupem, v podobě ztracený bodů. Bezradný byl i místní pan Mistr, přesněji řečeno mistr pro odborný výcvik Jiří Homola. Ale smutnit nemusel. Další bitvy dopadly na výbornou. Odměnou mu budiž druhá příčka. Martin Gros nastupoval do turnajové mlýnice s cejchem "skokana roku," Ve velké konkurenci "druhého" společenství, se vyhoupl na místo třetí. Klíčovým duelem byl pro něj mač s Jiřím Homolou. Porážka 2 : 4 mu zatarasila cestu k druhému místu.

 

Ve trojce vládli Tomášové. Konkrétně se jednalo o Tomáše Fojtíka respektive Tomáše Jedličku. Ve velice pěkném vzájemném střetnutí nakonec těsně 4 : 3 zvítězil Tomáš Fojtík. Triumf zajistil nejen patřičný bodový přínos do tabulky, ale konečnou první pozici ve skupině. Na konečné pořadí, měl vzájemný souboj velký vliv, protože Tomáš Fojtík ztratil získaný náskok nad Tomášem Jedličkou, porážkou 2 : 1, způsobenou Petrem Lelovským. Došlo tak na bodovou rovnost. V tu chvíli byla podstatná výhra Tomáše Fojtíka, jenž se stala směrodatnou pro vítězství ve skupině. Špatně si nepočínal ani student z "Rooseveltky," David Kříž. Kříž neboli remízu jsme v jeho střetnutí neviděli, za to výher bylo tolik, že to stačilo pro ukořistění třetího místa.

 

Leader grupy označené číslicí čtyři, se našel pod jménem Michal Janků. Na brusle mu zezadu nelítostně šlapal bombardér ze sdružení ELPIS Brno. Leč Michal Janků nátlak laviny v oranžovém dresu ustál. Oba pánové pak trošku překvapivě, nechali za sebou mezinárodního hosta až ze Slovenska. Hráč hájící jinak barvy Slovenské Skalice Jarda Strmiska, skončil "až" na pozici číslo tři. Mimochodem díky časti zahraničního hráče, lze turnaj poprvé v jeho osmileté historii označit přívlastkem mezinárodní. Skalp tohoto borce spod Tater, získal výhrou 4 : 2 Lukáš Najer, což lze brát, jako jedno z největších překvapení v základních skupinách.

Během obou dnů, jela Stiga v aule na plné pecky, tak jako u stolku s číslem 11

 

Krátce před obědem bylo definitivně dobojováno. Základní skupiny zatáhly svou oponu. Někomu se povedly lépe , někomu méně. Tak to ve sportu bývá, Stiga hokej v tomto není žádnou výjimkou.  Truchlohra se ale nekonala. Naopak druhý den byly na programu výkonnostní skupiny.  

 

Zábava v úterý nekončila posledním odehraným střetnutím. Stalo se již velmi pěknou tradicí, že odpoledne se většina zúčastněných přesune k táborovému ohni. Kulinářským hrátkám, spojených s opékáním špekáčků v přírodě, ale tentokráte nepřálo počasí. Ovšem organizátoři si s tím dokázali poradit. Ohnivé plameny nahradil gril v troubě, místo klacíků se špekáčky položily na plech a přírodu vynahradila vyhřátá místnost v kuchyňce školy. Nic z toho ale nepokazilo atmosféru, při niž se všichni nejen výborně najedli, ale hlavně si vzájemně povídali o všem, co právě hýbe naší planetou.

 

Tématem číslo jedna byl beze všeho právě skončený první hrací den a i ten následující, protože až teprve skupiny rozdělené dle výkonnosti, určovaly pořadí na stupních vítězů. Ve středu ráno se proto znovu vrátili všichni do auly, aby se staly součástí křížovky, na jejímž konci jsme poznali vítěze.

 

V prezenci jednotlivých účastníků, před začátkem druhého dne, došlo k několika málo změnám. Tou nejzápadnější, bylo asi střídání mezi "profi" hráči, když pro druhý den vystřídala Jardu Strmisku z pracovních důvodů Anežka Vargová.

 

Krátce po čtvrt na deset již byl celý hráčský peloton kompletně odprezentován. Nic proto nebránilo startu výkonnostních grup.  Nejlepší čtyřka v každé z nich, se pak utkala ve vyřazovacích bojích. Novinkou, oproti předešlým ročníkům, bylo spojení "profi" hráčů a dřívější "B" skupiny, kde se pravidelně nacházejí nejlepší hráči ze školy.

 

Jak se říká, to nejlepší na konec. Proto se průběhu jednotlivých skupin, budeme věnovat od spodu, tedy od grupy "E." V ní si přišli na své i pánové, z toho pohledu, že se v ní objevilo poměrně hodně žen. První dvě místa v tabulce ovšem okupovali muži. Borci z "Rooseveltky" Jakub Macháček respektive Leo Ustrnul. První jmenovaný se na středeční den, evidentně vyspal dobře, protože ve skupině nenašel přemožitele. Kolega Leo Ustrnul ustrnul mezi duely jen jedinkrát, jinak si počínal bděle a nashromáždil dvacet čtyři bodů.  Třetí a čtvrté místo, již ovládly zástupkyně něžného pohlaví. Jmenovitě Michaela Balážková a Adéla Rybková.

 

Výše uvedený smíšený  čtyřtet měl proto právo účasti v play o pořadí na stupních vítězů, ve své kategorii. Nejdříve se hrálo semifinále na jedno vítězné střetnutí křížem. Vždy první se čtvrtým a druhý se třetím. Jakub Macháček vsítil sice jen jednu branku Adéle Rybkové, ale i tak to stačilo na postup do finále (1 : 0).  Ve druhém semifinále byl na góly šikovnější Leo Ustrnul, což se jistě nelíbilo Michaele Balážové. Leo zvítězil 4 : 1.

 

Boj o bronz se díky tomu, proměnil v čistě dámskou záležitost. Tyto zápasy už byly hrány v sérii na dvě vítězství.  Mezi děvčaty se v prvních dvou případech nerozhodlo. Rozuzlení muselo nastat až v rozhodujícím třetím dějství. Více štěstí stálo u Michaely Balážkové po výsledcích: 5 : 3, 1 : 2 a 3 : 4p.

 

Ve finále stačily Jakubu Macháčkovi ke konečnému triumfu jen dva souboje.  Nejprve byl rád za výhru 3 : 2 a následně dokonce zásluhou i udrženého čistého konta podtrhl zisk trofeje za první místo stavem 2 : 0.

 

O kategorii výš, najdeme na prvním místě Dominika Tomiho ze Základní školy Merhautova. Ten se ovšem druhého hracího dne nemohl zúčastnit. Nahradil jej Jan Neruda z brněnského ELPISU a byl to "záskok" víc než povedený. Jan Neruda totiž nechal všechny své skupinové kumpány za sebou.  Druhým bodově nejlépe ohodnoceným "hokejistou" se stal reprezentant Základní školy náměstí 28. října Patrik Banda. Jeho banda hracích panáčků nechala za sebou krále - Tomáše Krále. U něj se barometr získaných bodů zastavil na číslici jedenáct. Úplně stejně měl křivku bodů nastavenou i Sergio Davente. Také jeho jméno ještě proklouzlo do TOP čtyřky.

 

Semifinálový zvládnutý part byl důležitým klíčem k cestě "na bednu." Výhrou 2 : 0 nad Sergio Daventem si správnou cestičku vyšlapal Jan Neruda. Soupeřem se mu stal Tomáš Král. který přestřílel Patrika Bandu 4 : 1.

 

Duel poražených o třetí místo, byl rozložen na dva díly. V tom prvním hrály hlavní roly čtyři góly Tomáše Krále, jenž rozhodly o jeho vítězství 4 : 1. V odvetě byla k vidění už jen branka jedna jediná. Jejím autorem se stal Tomáš Král, čímž si zarezervoval pohár za třetí místo skupiny "D". Po tvářích Sergia Daventeho v tu chvíli stékaly slzy smutku.

Aula žila turnajem celé dva dny.

 

Finálový střed nabídl dvakrát totožné skóre,. Jeho autory byli Jan Neruda s Tomášem Králem.    2 : 1 - to bylo skóre, jenž se podvakrát objevilo na ukazateli skóre. A pokaždé z toho měl větší radost Tomáš Král, poněvadž pomyslná miska vah, vždy ukazovala na jeho stranu. Král se stal opravdovým králem výkonnostní squadry "D."

 

Dalších osm hráčů, nabízela třetí skupina, seřazená podle výsledků z dne předchozího a to pod označením písmene "C." V ní se nacházela již celá řada zkušených hráčů stolního Stiga hokeje.  Nejlepší formu ukázal Petr Jurný z ELPISU. Pravidelné tréninkové dávky s kamarády, mu evidentně svědčí. Hlavně díky dobrým herním dovednostem, utržil šestnáct bodů. Místenku si zařídil rovněž Lukáš Vintr z "Rooseveltky." Záruku mu dalo čtrnáct bodů a druhé místo. Rozmanitost postupujících ve skupině neznala mezí. Třetím v řadě byl Jakub Hodáň za Základní školu Palackého. Tato trojice, se nemusela účastnit neuvěřitelného mumraje, který se strhl o poslední čtvrté postupové místo. Považte sami, hned  trojice hráčů měla stejnou číslici v kolonce bodů. K tomu přičtěme ještě sedmibodového Lukáše Dědiče! Z trojlístku Petr Slimák Petr Lelovský a Martin Hladký si postup vysloužil díky minitabulce vzájemných střetnutí Petr Slimák.

 

Semifinále takovým dramatem nebylo. Oba duely měly v celku jednoznačný průběh. Petr Jurný nedal šanci Petru Slimákovi (4 : 1), obdobně jako Lukáš Vintr Jakubu Hodáňovi (5 : 1).

Souboj Tomášů Fojtíka (vlevo) a Krále v plném proudu.

 

Mač o třetí flek mezi Jakubem Hodáňem a Petrem Slimákem, byl spíše zákopovou válkou. Ofenzivní pojetí se tentokráte nekonalo. Sázka na obranu přinesla své ovoce Jakubu Hodáňovi.  První zápas skončil 2 : 0 v jeho prospěch, ten následující pak 1 : 0, ale až díky brance dosažené v prodloužení.

 

Ve finále byla k vidění sázka na opačnou kartu. Petr Jurný kontra Lukáš Vintr = utržená ofenzivní stavidla. V zápase číslo jedna, to se vším všudy schytal Lukáš Vintr, když prohrál vysoko 1 : 8. Odveta už byla vyrovnaná.  O gól víc vsítil Lukáš Vintr, čímž určil, že se odehraje ještě jeden duel. V tom se zase vše vrátilo na počátek. Zvítězil Petr Jurný 3 : 1.

 

A dostáváme se k nejlepším hráčům turnaje vůbec. Skupiny "A" a "B" se pro letošek spojily dohromady, jen play off bylo poté rozděleno zvlášť a byl to počin ku prospěchu věci. K vidění byly opravdu krásné zápasy, naplněné dramatičností až po střechu auly.

 

Nejlepší čtveřice se rekrutovala z pozvaných hráčů asociace. Nicméně každý duel byl ozdobou, na niž bylo skvostné podívání. Navíc se nehrálo jen o první čtyři místa, ale i o páté až osmé. Z těchto pozic vzniklo final four grupy "B." A aby těch superlativů nebylo málo, ve hře byla ještě cenná trofej pro nejlepšího hráče na vozíku, o kterou si to mezi sebou rozdali Martin Gros s Lukášem Čeloudem.

 

Jak již bylo popsáno výše, první čtyři místa patřila počtem bodů i předvedenou hrou hráčům z asociace. Zbylá osmička z dvanáctihlavého pelotonu, tak bojovala hlavně společně o čtyři volňásky do "béčkové" nadstavby, jenž měla za úkol, rozdělit postavení na stupních vítězů.

 

Tomáš Fojtík, Jiří Junek, Martin Gros a Tomáš Kulíšek. Tito čtyři mušketýři skončili na pátém až osmém místě a bylo jisté, že jejich cesty se protnou ještě v play off. K vidění byly jen malé bodové rozestupy. Těžko se proto hledal výraznější favorit. Relativně v klidu mohl být snad jen Martin Gros. Ještě před samotným vrcholem turnaje bylo jisté, že cena Lukáše Vítámváse pro nejlepšího hráče na vozíku bude patřit právě jemu. Jeho největší konkurent Lukáš Čeloud, skončil v tabulce až za Martinem na místě jedenáctém, tudíž o vítězi nebylo pochyb.

 

Jenže Martin určitě nechtěl zůstat pouze u jedné získané trofeje a s vervou se pustil do klání o další lesklý pohár. V semifinále se mu do cesty postavil Jiří Junek. Nervy drásající mač byl svázán velkou důležitostí, která byla patrná z každého tahu. Není tedy divu, že branek bylo jako šafránu. Padly celkem dvě. A k nelibosti muže z iniciály JJ se k oběma mohl přihlásit Martin Gros (2 : 0). To ve druhém semifinále si s žádnou taktikou Tomášové Kulíšek a Fojtík hlavu nelámali. Zejména obrana Tomáše Kulíška si vybrala neplacené volno, čehož Tomáš Fojtík náležitě využil a triumfoval 5 : 1.

 

Možnost alespoň částečné opravy předchozího nezdaru zaručoval zápas o třetí místo. Tomáš Kulíšek jakoby si vzal problémy s obranou k srdci. V  první hře zvítězil nad Jiřím Junkem 2 : 0 a vypadalo to, že je na nejlepší cestě k bronzovému poháru. Jenže opak byl pravdou. V  odvetě byl lepší soupeř Jiří Junek (5 : 1), na což navázal i v ultimativním třetím klání (6 : 1).

 

Finále skupiny "B" vešlo do dějin turnaje. Zejména pak druhá bitva v pořadí. Jen pro pořádek, tu první vyhrál Tomáš Fojtík 3 : 1 a měl tak před tou následující mečbol, kdežto Martin Gros musel odvracet hrozbu porážky v sérii. Pět minut hracího času po remíze 3 : 3 nebylo dostatečným časovým prostorem pro rozluštění rébusu. Muselo proto dojít na prodloužení.  A to se podle neoficiálních údajů stalo nejdéle historicky trvajícím! Šťastně na něj bude vzpomínat Martin Gros, protože jeho branka mu dala možnost zůstat ve hře (4 : 3p). Drama tak dostoupilo vrcholu. Třetí duel už musel rozsoudit průběžný stav série 1 : 1. Opět to byl zápas jen pro silné povahy.  Klíčový byl opět jeden gól navrch, který tentokráte bez časového přídavku dostal do šrafovaného prostoru Martin Gros (2 :1)!

Vítěz skupiny "B" adržitel ceny Lukáše Vítámváse, pro nejlepšího hráče na vozíku Martin Gros.

 

Aby bylo vše kompletní, musíme zmínit ještě vývoj v elitní kategorii "A." Hlavní hádankou bylo, zda se povede poprvé v historii obhájit celkové vítězství z loňska Adamu Zielinskému či bude na podstavec poháru vyryto zase zcela nové jméno.

 

Jasno v této otázce bylo již po části určené semifinálovým partům. Adam Zielinský promarnil příležitost na obhajobu. Stopku mu vystavil obyvatel Kobeřic Tomáš Jedlička, jenž se může pochlubit i slušným hraním stolního Stiga hokeje. Důkazem budiž výhra 2 : 0 na úkor Adama.

 

Za soupeře mohl mít buďto mladou slečnu Anežku Vargovou nebo mladého muže Filipa Hamáčka. "Přidělen" mu byl nakonec Filip, ačkoliv Anežka bojovala do poslední možné chvíle. Porážku 2 : 3 už však do kouta zapomnění neodsunula.

 

Anežka Vargová ani po porážce neztratila chuť vítězit. Na vítěznou vlnu jí vrátila nejdříve první bezchybná partie s Adamem Zielinským o třetí místo, která skončila přesvědčivě 4 : 0. V repríze souboje Anežka opět udeřila čtyřmi zásahy. Adam sice dokázal na rozdíl od předchozího představení gólově kontrovat, jenže k jeho smůle jen třikrát. Aam proto zůstal po roce jen "bramborový" a Anežka ukořistila bronz.

 

Velké finále čekalo na Filipa Hamáčka a Tomáše Jedličku. V jednom z nich se skrývalo označení pro absolutního vítěze roku 2013. Hlavním aspektem, který pravděpodobně rozhodl o držiteli velkého putovního poháru byla zkušenost. Vyhranost z mnoha turnajů byla znát na Filipu Hamáčkovi. Ten nastavil normu gólů na čtyřku. V prvním duelu dovolil Tomáši Jedličkovi čestný zásah (4 : 1). V tom druhém, v němž pečetil svůj konečný úspěch ani to ne (4 : 0). Tomáš Jedlička jen uznale přijal porážku podáním ruky. Naopak oběma patřil uznalý aplaus zaplněné auly.

Vítěz VÍTÁMVÁS CUPu 2013 Filip Hamáček, právě potěžkává putovní trofej.

 

Ta byla rovněž svědkem slavnostního vyhlášení výsledků. Rozdáno bylo nespočet pamětních medailí, pohárů, cen a také kloboučků s logem turnaje, jenž se pro letošní rok staly jeho pěkným symbolem. Ještě než byl předán s rukou paní ředitelky Střední školy F. D. Roosevelta, která je pořadatelem celého turnaje, Ing. Miroslavy Zahradníkové, putovní pohár, zapěla zpěvačka Kamila Kopečková svou poslední turnajovou píseň. Pak už se jen blesky fotoaparátů snažily zachytit pozvednutí poháru nad hlavu z rukou Filipa Hamáčka - novopečeného vítěze VÍTÁMVÁS CUPu 2013.

Účastníci VÍTÁMVÁS CUPu 2013

 

Tradiční společná závěrečná fotografie všech zúčastněných, byla definitivní tečkou ta turnajem, jenž je na světě již dlouhých osm let. Osm let si připomíná památku Lukáše Vítámváse a osm let se snaží bavit lidi bez rozdílu věku či postižení. Dva překrásné dny, provázející ročník s letopočtem 2013 ukázaly, že se nám to všem povedlo.

 

Kompletní přehled výsledků najdete zde.

Fotografie z turnaje najdete zde, zde a zde.

 

Tomáš Pětník