Zápisník Milana Zemana II

„Tak měsíc utekl jako voda a je opět na mě, abych se s vámi zase podělil o svoje zážitky ve svém zápisníku. Když jsem se naposledy loučil, říkal jsem jak se těším na 1. kolo Českého poháru v Kamenném Přívozu. Na místo určení jsem vyrazil už v pátek s mezi přestávkou v Praze, kde jsem přespal u tety. Při té příležitosti jsem si udělal pěkné odpoledne s kámoškou, s kterou jsem zašel na kafčo. Večer jsem si pak dal rovnou dvě večeře, všechno jsem pak zapil ještě pivkem a šel na kutě. Spalo se mi dobře. Ráno už jsem stával o něco dřív a těšil se, až se zase se všema uvidím a zahraju si Stigu.

V Sobotu ráno jsem se na hlavním nádraží potkal se svými spoluhráči s Benátek Ivanem Halamou a Pepou Malým. Společně nasedli na metro, které nás dovezlo až k autobusu, jenž nás zavezl do Jílového u Prahy a odtud nás měl odvést další bus do Přívozu. Jenomže jsme strávili na zastávce půl hodiny a autobus v nedohlednu. Co teď? Naštěstí vše za nás vyřešil Lopy, který pro nás přijel autem. Do auta se nás nasoukalo šest, protože s náma ještě jeli známí od Ivana Halamy. Naštěstí jsme během cesty nepotkali žádného příslušníka Policie České republiky. Tomu by se to asi nelíbilo. Tu chvilku se ale ta tlačenice dala vydržet. Jeli jsme jen kousek…

Ještě než začal turnaj, dali jsme si něco dobrého k pití na posilněnou. Nic ostřejšího, nebojte! Jedno pivečko a šlo se na věc! Turnaj byl velmi kvalitní a každý gól byl pro mě výhrou. Vzpomněl jsem si na radu, kterou mi kdysi dal Lopy, abych zkusil nedostat desítku a měl aspoň jeden vstřelený gól na zápas. Toho jsem se snažil držet. A nutno dodat, že obojí se mi podařilo plnit.    

Základní skupiny skončily a já věděl, že budu hrát v poslední výkonnostní skupině. Motivaci jsem měl velkou, chtěl jsem uspět! Hlavně nikoho nepodcenit a hrát si svojí hru, vštěpoval jsem si sám pro sebe do hlavy. A dařilo se mi na výbornou! Byl jsem jako parní válec. První prohru ve skupině jsem musel skousnout až po sedmém utkání. Zápasy se hrály dvoukolově  a já byl po první porci utkání, díky lepšímu vzájemnému duelu na druhým místě! Zároveň jsem ale byl v očekávání, jak dopadne  kolo druhé. Soupeři už věděli jak na mě hrát, pár zápasů jsem prohrál, ale ne nějak výrazně a nakonec jsem urval třetí místo! Takže jsem hned několikanásobně překročil svůj cíl, a to nebýt poslední. Za třetí místo jsem žádnou cenu neobdržel. To mě ale netrápí. Já to oslavil po svém…

K vynikajícímu výsledku mi pomohl i výborný oběd, který jsem si dal. Měl jsem dilema, jestli si dát smažák, ale nakonec jsem si dal svoje tradiční jídlo na turnaji v Kamenném Přívozu, a to plněné bramborové knedlíky s uzeným masem. Ještě teď se mi sbíhají sliny…Po skončení turnaje jsem nakonec zblajznul i ten smažák a po příjezdu zpátky do našeho hlavního města jsem nepohrdnul ani porcí těstovin. Sportovci přece musí po vykonánu doplnit kalorie, není-liž pravda.

Večer jsem ještě zapil úspěch sklenicí zlatavého moku. V neděli ráno jsem pak vyrazil zpátky domů. Dal jsem si ranní kávičku v jídelním voze za 33 korun a dal se do řeči s dalšími lidmi ve vlaku. Cesta tak uběhla rychle a já byl zase doma.  Zbytek neděle jsem věnoval regeneraci. Měl jsem totiž před sebou další pracovní týden. 

Na příští „třinecký“ turnaj ve Vojkovicích u Frýdku Místku už snad budu mít i parťáka, Jirku Junka. Jirka má na to, aby byl členem našeho týmu, určitě by nám hodně pomohl. Příští týden je další kolo Litomyšlského poháru, ale já dal tentokrát přednost výletu do Vídně. Tak Alles Gute!"

Zdraví Milan Zeman (hráč Stiga HC Benátky)

Připravil: Tomáš Pětník