Zápisník Milana Zemana III
„Zdravím všechny Stiga hokejový nadšence jako jsem já! Konečně se po technických problémech dostala řada i na mě a na můj zápisník. Už je to skoro měsíc co jsem byl na turnaji Českého poháru v Třinci, ale byla by jistě škoda, kdybych se s vámi o své zážitky nepodělil, protože jich nebylo zrovna pomálu.
Teda, ono se řekne pohár v Třinci, ale ve skutečnosti se hrálo ve Vojkovicích u Frýdku Místku. Třinecký klub byl jen pořadatelem toho všeho. Tentokrát jsem se rozhodl, že celý transport absolvuju v jeden den. Proto jsem už před šestou hodinou ráno stepoval společně s Jirkou Junkem, který se vydal na dalekou cestu se mnou na brněnském hlavním nádraží. Cesta do Slezska, konkrétně na nádraží Ostrava – Svinov, odkud jsme následně přesídlili na vlak do Frýdku Místku. Cesta proběhla hladce a bez komplikací. Přece jen ve dvou se to vždycky líp táhne. Do samotných Vojkovic nás pak odvezl můj děda. Není nad to mít příbuzný po celé republice…
Před začátkem turnaje jsem si dal jednu dávku svého energetického nápoje, tedy piva a hurá do boje! Los byl na první pohled ne zrovna snadný, ale věřil jsem si, že bych nějaký ten bodík uhrát mohl. Leč realita a přání se spolu tentokrát moc neslučovaly. Chybělo taky krapet toho štěstíčka, kterému se musí, jak říkal Ivánek Horník jít naproti. Jindy jsem zase proti silnějším soupeřům raději pošetřil síly na důležitější mače. Nejvíc jsem si věřil na Jirku, kterého mi los přihrál do skupiny. Jenže ten mi nic nedaroval a já prohrál 0 : 4 s ve skupině skončil poslední.
V odpolední pauze jsem pokračoval ve výživě správného sportovce. Dal jsem si totiž smažák a na pití hádejte co? Pivo! Naše výkonnostní skupina se po pauze hrála dvoukolově, a jelikož do ní spadl i Jirka, bylo dostatek příležitostí mu prvotní prohru oplatit. Což se mi nakonec i jednou povedlo. Jinak byla naše skupina hodně vyrovnaná. O dobrou atmosféru se staral hlavně Jirka Chylík ze Žabky Praha, jenž bojuje o trofej pro nováčka sezóny a turnaj od turnaje se zlepšuje. To platí ale i pro Pepu Malýho od nás z Benátek, který tabulku nováčků dokonce vede. Celkově jsem na turnaji nějak nezazářil, ale spokojenost nakonec byla.
Po turnaji jsem dovršil pivní hattrick. A děda se nabídl, že nás hodí na vlak. Měli jsme už vymyšlený, že bychom mohli dojet do Studénky, kde bychom chytli dřívější rychlík a nemuseli se táhnout přes tu černou Ostravu. Plán to byl výborný a velká šance, že to stihneme. 35 km dlouhá cesta proběhla v pohodě až na poslední úsek… Dojeli jsme do Studénky, kde jsme se trošku zamotali a museli co nejrychleji najít vlakové nádraží. Už jsme byli blízko, jenže najednou se zavřely závory před nádražím a ten vlak, kterým jsme chtěli jet, nám ujel… Závory se po chvilce zase otevřely a my jeli na druhou stranu k nádraží, jenže než jsme stačili na druhou stranu dojet, závory se zase zavřely! Scéna jak vystřižená pro Simira Gerchána ze seriálu Kobra 11! Naštěstí jsme zrovna stáli na koleji, kde vlaky moc nejezdí. Rychle jsme s Jirkou vyletěli z auta a závoru zvedly. Na nádraží jsme zjistili, že nejbližší spoj do Brna jede až za dvě hodiny, což nebylo zrovna nejpříjemnější zjištění. Naštěstí jsem si doma vypsal vlaky z Ostravy do Brna a zrovna za hodinku jel jeden z Ostravy – Svinova, proto jsme nasedli ve Studénce na rychlík a těch pár kilometrů se do Svinova svezli. Stačili vypít jednu kofolu a nasedli jsme do rychlíku, kterým jsme měli v plánu jet prvně. Domů jsem dorazil kolem osmé a už u dveří mi brácha říká, že naše basketbalistky hrají prodloužení s Běloruskem v semifinále MS a že je to hroznej nervák. Nakonec to všechno dobře dopadlo a já mohl spokojeně lehnout do postele a usnout…“
Zdraví Milan Zeman (hráč Stiga HC Benátky)
Připravil: Tomáš Pětník