Zápisník Milana Zemana IX
„Toto letí... Naposledy jsem se Vám se svým zápisníkem ohlásil po expedici v Milovicích nad Labem. Mezitím se toho ve světě, ale i u nás událo strašně moc. Tak například naši hokejisté vybojovali bronzové medaile na Mistrovství světa v ledním hokeji na Slovensku. O tom už ale bylo popsáno mnoho tun papíru. Proto se raději vrhnu do vzpomínek, jenž jsem načerpal při posledních dvou turnajích Českého poháru.
První kapitola, kterou dnes otevřeme má název CZECH OPEN 2011. Turnaj s velkou mezinárodní účastí nepatřil zrovna mezi moje nejpovedenější. Chuť na Stigu nebyla zrovna velká a hlavně jsem měl v hlavě jiné myšlenky než to, jak nejlépe překonat soupeřova brankáře. A ne nadarmo, se říká, že hlava dělá ve sportu až sedmdesát procent výkonu, což se potvrdilo i u mě. Do hlavy se mi vryly hlavně dva zápasy. Ten první proti Tomáši Pětníkovi. I když jsem Toma zdolal 4 : 2, bylo to docela trápení. Góly mi tam tentokrát zkrátka napadaly. Odpoledne si ještě vybavuji remízu 3 : 3 s Jirkou Junkem. Jinak mi to zkrátka nešlo a já se těšil až budu zase doma.
Na začátku května už jsem v poznání lepší náladě vyrazil do Plzně. Řeknu Vám upřímně, že jsem hodně váhal, zda se turnaje zúčastním. Přece jenom pauzu od Stiga hokeje jsem měl předtím docela dlouhou. Navíc mám v Plzni hodně kamarádů a v plánu byl výlet na Šumavu. Stiga ale nakonec zvítězila. Pojďme tedy po stopách plzeňského dobrodružství. Do Starého Plzence se sjelo celkem 72 hráčů. Já díky losu převzal za svou třetí skupinu. Už na první pohled to nebyl žádný med. Čekali mě samí zvuční soupeři. Honza Dryák, Zdeněk Lopaur, Petr Turoň… Z toho šel zkrátka strach. Hned první duel měl mezinárodní příchuť. Do Plzně totiž díky Mistrovství světa v hokeji přicestovala i početná skupinka hráčů z Ruska. A já si ruskou školu vyzkoušel hned první zápas. Dlouho to vypadalo, že bych střetnutí mohl vyhrát kontumačně. Soupeř se ale nakonec stihl dostavit ještě včas a já prohrál 4 : 1. Hned další klání nabídlo vyšperkovaný mač s Jardou Dvořáčkem. Ten mi před úvodním buly slíbil odplatu za poslední porážku na Czech Open. Svůj slib také do puntíku dodržel a já odešel bohužel jako poražený. Bohatý a zajímavý slet mačů nebral konce. Dalším na paškál byl Vladimír Kraus, se kterým se mi povedlo se štěstím vybojovat výhru 3 : 1. Tato výhra mě nakopla natolik, že, jsem věřil v úspěch rovněž proti Standovi Suchému. Zápasy s ním bývají vyrovnané a skóre se kymácelo z jedné strany na druhou i tentokrát. Standa byl nakonec šťastnější, když zvítězil 5 : 4.
Nápor těžkých protivníků tím ale zdaleka neskončil. Další dva body se mi povedlo ukrást Jiřímu Chylíkovi. Dlouho se mi jej nepodařilo zdolat, ale časy se naštěstí mění, což potvrdil triumf v poměru 3 : 1. Následovala kratičká herní pauza, v niž jsem nasadil odpočinkové tempo a těšil se na velký střet se spoluhráčem s Benátek Tomášem Halamou. Už v minulých bitvách jsem mu naznačil, že překonat mého gólmana nepůjde snadno. A skutečně! Můj brankář sebou v brankovišti mrskal jako Ondra Pavelec z čehož nakonec vyústila remíza 1 : 1. Poslední měření sil, u kterého se zastavím, bylo to s Honzou Dryákem. Nejenže jsem ho prohrál, ale také mu musel koupit zlatavý mok.
Základní část byla za mnou se ziskem pěti bodíků. V koutku duše jsem věřil i ve vyšší výkonnostní skupinu, ale nakonec z toho byla ta poslední „déčková“. Na rozdíl od Milovic, kdy jsme v odpolední skupině sehráli jen pár zápasů, se v Plzni hrálo s více účastníky dvoukolově. Polední pauza tak posloužila k pořádnému najezení se. Já tentokrát totálně přeboural svůj zaběhnutý turnajový jídelníček a místo smažáku a piva si poručil řízek s bramborovým salátem a kofolu.
Odpoledne považuji za největší úspěchy vítězně zvládnuté duely nad rodinou Dvořáčkovou. Podařilo se mi nejdřív sportovně přechytračit vítěze celé skupiny Davida Dvořáčka. A to hned dvakrát! A v zápětí se mi podařilo oplatit porážku také jeho tátovi Jardovi. Jenže on mi jí pak zase vrátil ve druhém kole, takže na zápasy nakonec vyhrál on 2 : 1. V této skupině jsem střídal slabší výkony s těmi lepšími a nakonec z toho bylo desáté místo. Když jsem se dozvěděl, že jsem dopadl takto, nemohl jsem tomu chvilku uvěřit, ale tragédii jsem z toho nedělal. Byl jsem spokojen se svoji předvedenou hrou a i pár výsledků se mi povedlo uhrát, takže "plzeňská mise" byla nakonec úspěšně splněna.“
Zdraví Milan Zeman (Hráč Stiga HC Benátky)
Připravil: Tomáš Pětník
