Zápisník Milana Zemana V

„Je mi ctí, že zrovna já Vás mohu na prahu nového roku, který má na svém konci dvě jedničky pozdravit a popřát vám aby ten nadcházející rok byl minimálně stejně tak dobrý jako ten, jenž před pár chvilkami skončil! Máme za sebou Vánoční svátky, které u nás proběhly v poklidné atmosféře rodinného kruhu. Byl jsem potěšen z toho, co jsem dostal i z reakcí těch, které jsem obdaroval. Pojďme, ale již od Vánočního stromečku k hokeji, tedy k tomu plastovému.

Ve svém pátém zápisníku, se musím nejdříve vrátit k turnaji Českého poháru, jehož hostitelským městem byla tentokrát matička všech měst, stověžatá Praha. Moje cesta do Prahy byla jasnou věcí. Jen jsem nevěděl, kdy přesně pojedu. Ve hře byl buď pátek odpoledne nebo sobota ráno. Záleželo to hlavně na tom, zda se semnou na cestu vydá i Dušan. Tomu do toho, ale na poslední chvíli něco vlezlo, takže jsem cestoval sám. A abych si výjezd trošičku zpestřil, rozhodl jsem se, že pojedu naší nejmodernější vlakovou soupravou – Pendolinem. Do našeho hlavního města, konkrétně do čtvrti jménem Satalice jsem dorazil něco kolem osmé hodině večer. Ještě jsem si s klukama z Třince a Prahy zahráli florbal. Já jen tak chvilku, ostatní do toho dali víc. Po náročném pracovním týdnu, jsem byl rád, že jsem se mohl jít natáhnout do postele.

Ráno již nastalo hemžení a přípravy na turnaj. Ty se mě ale netýkaly. Já si hezky poležel do devíti. Bylo potřeba načerpat hodně energie na těžké boje v základní skupině. Můj cíl byl jasný, uhrát podobný výsledek jako na turnaji v Budějkách.  Vkročil jsem do turnaje rázně a když jsem na výhru čekal dlouho, přišly nakonec dvě. V minulém zápisníku jsem se rozepsal o dramatu se Standou Suchým. Tentokrát pro kardiaky a slabší povahy rozhodně nebyl určen duel  s Markétou Pilařovou, jenž přišel na řadu asi v polovině základní části. Říkal jsem si, že nějaký ten bodík by mi do tabulky přibýt mohl. A zdálo se, že se mé přání dokonce promění ve skutečnost. Do zápasu jsem vlétl rychlostí Martiny Sáblíkové na oválném okruhu a v polovině mače svítil na ukazateli skóre stav 3 : 0 pro mě! Jenže pak jsem nějak zaspal či co a Markéta ten zápas fantasticky otočila. I přes prohru ale, vyhlašuji tento můj zápas jako nejlepší na celém turnaji.

Po tomto hororovém dramatu mě již přepadl pocit hladu. Tentokrát, ale na smažák – lepeňák vůbec nedošlo. Můj kručící žaludek zasytila výborná bramboračka. Jako drink posloužilo pivo. Ještě než vypukla druhá polovina turnaje, zahráli jsme si pinec. Bylo zajímavé sledovat,  některé své soupeře u jiného hracího stolu, než u toho se šesti táhly.  

Odpoledne na mě již čekala „déčková“ výkonnostní skupina, která se již hrála v uvolněném tempu. Za jedinou zmínku, stojí zápas s Jaroslavem Dvořáčkem, s nímž se v poslední době utkávám poměrně často. A naše výsledky se přelévají z jedné strany na druhou. Konečné šesté místo, ale můžu považovat za úspěch. Možná to bylo i proto, že mi nocleh před turnajem poskytl Zdenda Matoušek mladší. Ten se totiž stal vítězem celého turnaje, takže jsem asi u něj načerpal nějakou vítěznou sílu..

Ještě než se protentokrát definitivně rozloučím, rád bych vám ukázal fotografii, která odstartovala moji hokejovou kariéru. Tenhle hokej měla doma babička s dědou. Vždycky, když jsme přišli na návštěvu, tak jsme si s bráchou pěkně zahráli. Jo, to byly časy…“

 Moje hokejovvé začátky...

Zdraví Milan Zeman (hráč Stiga HC Benátky)

Připravil Tomáš Pětník