Zápisník Milana Zemana VII

„Přátelé, kamarádi, fanoušci stolního Stiga hokeje, před týdnem jsem se slavně vrátil z Hradu… Teda pardon vlastně s Chebu, kde jsem absolvoval již svůj sedmý turnaj v rámci Českého poháru v probíhající sezóně. Samozřejmě i zde jsem zažil spoustu zaznamenáni hodných událostí, kterými bych rád okořenil svůj zápisník. Tak pojďme na to!

Cheb – to je z Brna pořádný kus cesty. Proto bylo zapotřebí již týden dopředu vše pečlivě zvážit a naplánovat. Jelikož se ze mě stal tak trošku  blázen do cestování, chtěl jsem navštívit cestou na západ co nejvíce měst. To byl hlavní důvod, proč jsem si vymyslel trochu zajímavější trasu a z brněnského nádraží vyrazil už ve čtvrtek odpoledne. První cílovou stanicí byla Praha. Spolu se mnou nastoupila do vlaku i jedna starší dáma, která chtěla jet  původně pouze do Tišnova. O to větší pak bylo její zděšení, když jí průvodčí sdělila tu nemilou zprávu o tom, že tento vlak staví až za hodinu a půl v Pardubicích. Vůbec jsem jí tu situaci nezáviděl… Já naštěstí dorazil včas a v pořádku. Na Národní třídě mě netrpělivě vyhlížela moje teta, s niž jsem navštívil naší oblíbenou cukrárnu. Následný program bylo zapotřebí poněkud pozměnit. Kamarádku totiž přepadla choroba, a tak ze smluvené schůzky sešlo. O půl páté odpoledne jsem pak již nasedl do autobusu vedoucího do malé vesničky blízko města Slaný za mojí další tetou. Tím skončil den, jenž lze nazvat jako transportní.

Dějišti turnaje jsem tedy byl o něco blíž, ale přesto mě druhý den čekala ještě jedna cesta. Do Chebu. Po dobrém obědě jsem tudíž nasedl do auta a společně s Ivčou Maškovou a Jirkou Váchou nabral ten správný kurz. Hned po příjezdu do města sídlícího nedaleko hranic s Německem, se sympatická Ivča proměnila v moji průvodkyni. Do Chebu se přece člověk nedostane každý den… Nejprve jsme zavítali do místní galerie, kde byla jedna vernisáž spojená s výstavou obrazů, nechyběla ani procházka po náměstí či nově zrekonstruované hlavní třídě. Krásný den zakončilo posezení v místní hospůdce, kam mimochodem dorazili i kluci z Třince. Já jsem si zajisté poručil místní smažák a pivo…

Další den přišel na řadu konečně turnaj samotný. Dopoledne na všech 61 účastníků čekali základní skupiny. Ani já nebyl výjimkou. Z této fáze musím zmínit hlavně dva duely a to s Mírou Fraňkem z Třince a Zdeňkem Lopaurem z našeho týmu, které byly plné kuriozit. Obě klání se totiž namísto klasických pěti minut hrály rovnou deset! Za všechno mohl výpadek proudu během hry! A jelikož pravidla v takovém to případě říkají, že zápas musí začít od času 0 : 00, ale skóre zůstává v platnosti, skončil můj střed se Zdeňkem Lopaurem neuvěřitelným výsledkem 4 : 16! Jinak se dala moje hra považovat za jedno velké trápení. Vysvobozením byla až obědová přestávka. V restauraci U Kata se servíroval gulášek, ale já se necítil nejlíp a dal si jen krajíc chleba, aby se neřeklo.

Při pohledu na papírek s odpoledními zápasy, jsem se nejvíce těšil na souboj s Jardou Dvořáčkem. Jeho hra i radost ze vstřelené branky mi hodně připomínala Dušana Vítámváse. Tenhle zápas jsem si opravdu vychutnal. I poměr branek 3 : 3 jasně dokazuje, že u tohohle mače by se nikdo nenudil. Ve výkonnostní skupině skončilo moje snažení nakonec třináctým místem, což lze vzhledem k průběhu turnaje a menší krizi, kterou teď ve Stize prožívám beru.

Turnaj byl pro mě hlavně takovým zpestřením. Jsem rád, že jsem splnil slib, daný Ivči Maškové, že určitě přijedu. Sliby se mají přece plnit! A to nejen o Vánocích! Další turnaj v Milovicích už klepe na dveře a já to určitě zase s něčím spojím. To vím už teď!" 

Zdraví Milan Zeman (hráč Stiga HC Benátky)

Připravil: Tomáš Pětník